V článku nazvaném „Význační jeleni jihozápadní Šumavy" jsem seznámil čtenáře s některými ulovenými jeleny z bývalé Oblasti chovu jelení zvěře (OCHZJ) Šumava-sever, jejichž trofeje se blížily hodnotě 200 bodů CIC, nebo tuto hodnotu překročily. Jeleni byli loveni hlavně v 80. letech a v první polovině 90. let minulého století. Postupnou redukcí stavů jelení zvěře v druhé polovině 80. let, ale hlavně prudkým zásahem do její populace po roce 1989 došlo na dlouhou dobu k významnému úbytku jelenů III., ale i II. věkové třídy, a tím i trofejově význačných jedinců.
Konstatoval jsem také, že od roku 1999 nebyl na stejném území oficiálně uloven či zaznamenán (například nálezem shozů) jediný jelen s trofejí přesahující 200 bodů CIC. Zároveň jsem čtenářům představil dva jeleny, jejichž shozy v roce 2012 po dlouhých 13 letech tuto hranici překonaly a o rok později byl díky shozům jednoho z nich také zaznamenán první „zlatý“ jelen jihozápadní části Šumavy. Od té doby uplynuly dva roky a v životě těchto jelenů se leccos událo…
Než se budu oběma silným jelenům věnovat, vrátím se ještě v čase o několik let, neboť je nutné zmínit souvislosti, které opět umožnily výskyt takových jelenů.
V roce 1991 došlo v popsané oblasti z hlediska myslivosti a lesnictví k zásadní změně, kterou bylo vyhlášení národního parku (NP) Šumava. O dva roky později převzala Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava hospodaření a výkon práva myslivosti na rozsáhlém území od Vojenských lesů a statků ČR, s. p., a Lesů České republiky, s. p. Reakcí na rapidní úbytek jelenů na území NP Šumava bylo v roce 1996 rozhodnutí státní správy Ministerstva životního prostředí zastavit na tříleté období lov jelenů II. a III. věkové třídy. V následujících dvou stejně dlouhých obdobích byl již povolen lov jelenů ve všech věkových třídách, ale s podstatným omezením: z jelenů ve věku od pěti let bylo možné lovit maximálně osmeráky. Od roku 1999 byl postupně budován systém přezimovacích obůrek, které se výraznou měrou podílejí nejen na snížení škod působených jelení zvěří na lesních porostech, ale také na zlepšení věkové struktury samčí části populace ve prospěch starších jedinců. V roce 2005 byla změněna kritéria lovu – bylo povoleno lovit jeleny starší pět let do členitosti paroží vidlicového desateráka. Díky dlouhodobému dodržování uvedených opatření se poměr pohlaví jelení zvěře postupně vyrovnával a upravila se i věková struktura jelenů. Bylo již také možné setkat se i s bodově silnějšími jeleny.
Jak jsem již zmínil v úvodu, podstatný zlom v bodové hodnotě trofejí jelenů přinesl rok 2012. Shozy dvou kapitálních jelenů z popsané oblasti překonaly hranici 200 bodů CIC. V prvním případě šlo o jelena z Územního pracoviště (ÚP) Srní, díky médiím známého i veřejnosti pod jménem Král (obr. 1). Jeho shozy z roku 2012 byly ohodnoceny na 204 body CIC (obr. 3). Druhý jelen (označený v roce 2005 jako tříletý ušní značkou) pojmenovaný Franta (obr. 2) zimoval na území ÚP Prášily a jeho shozy dosáhly hodnoty 203 body CIC (obr. 7).
Jestliže rok 2012 byl z hlediska šumavských jelenů rokem významným, rok 2013 byl historickým, neboť se podařilo zdokumentovat prvního jelena z uvedené oblasti, jehož paroží překročilo hranici pro udělení zlaté medaile. Shozy odhadem dvanáctiletého Krále, zimujícího na ÚP Srní, byly ohodnoceny na 212 bodů CIC (obr. 4). Prášilský jelen nosil paroží hodnoty „pouze“ 201 bod CIC (obr. 8).
Dnes si dovolím říci, že zásadním rokem v síle paroží obou jelenů byl rok 2014. Bodová hodnota jejich shozů dosáhla pravděpodobně možného maxima. Shozy odhadem třináctiletého Krále překonaly rekordních 216 bodů CIC (obr. 5) a shozy dvanáctiletého Franty dosáhly hodnoty přes 206 bodů CIC (obr. 9).
Rok 2015 přinesl zajímavou změnu. Zatímco odhadem čtrnáctiletý Král se vrátil na své zimoviště plný sil a bez výrazných známek stárnutí, jen s o něco slabším parožím než rok dříve (shozy po změření dosahují hodnoty 198 bodů CIC – obr. 6), paroží třináctiletého Franty doznalo výrazných změn (obr. 10). O příčinách, které k tomu vedly, můžeme jen spekulovat, protože žádné viditelné zranění není u jelena patrné. Pravděpodobně půjde o nějaký zdravotní problém v kombinaci s věkem, což však zatím nedokážeme posoudit.
Pro mě osobně má vše, co souvisí s oběma kapitálními jeleny ještě jeden významný aspekt: oba jsem měl možnost v posledních třech letech pozorovat a také fotografovat kromě zimního období i v jejich přirozeném prostředí ve volné přírodě na Prášilsku a v oblasti Rokyteckých slatí. Tedy v místech, kde se již v minulosti silní jeleni vyskytovali. S odstupem času si troufám tvrdit, že významnou roli v životě těchto jelenů sehrály v první řadě přezimovací obůrky a také nastavená a dlouhodobě dodržovaná opatření v kritériích lovu. Oba jeleni jsou v podstatě zástupci první generace jelenů zimujících pravidelně v některé z přezimovacích obůrek. Díky výše uvedeným opatřením v lovu dostali možnost zestárnout a naplno tak projevit svůj potenciál. Musím se přiznat, že jsem zvědav, „s čím“ přijdou v letošním roce a zda jejich zdravotní stav a věk ještě dovolí nějakou zajímavost. Škoda jen, že jsou zatím pouze dvěma tak silnými jeleny z mnoha, s nimiž jsem se v této oblasti setkal. Doufám, že nepotrvá dalších „dvanáct let“, než k nim přibydou i jiní.
Dear md-wildlifephoto.cz owner, Your posts are always well written and informative.
parádní fotky i článek, díky! Kombinace fotograf-myslivec je nejpřínosnější...
Výborný nielen tento článok, perfektná a krásna fotodokumentácia. Vážim si Vášho vzťahu k prírode i k umeniu podať ho poučným a spôsobom i nepoľovníckej verejnosti.
Marku skvělý článek a naprosto úžasné fotografie, které musí brát dech každému myslivci. Výborná prezentace myslivosti. Hodiny, které v lese strávíte a kilometry které musíte při toulkách ze jeleny ujít přináší své ovoce. Je škoda že skoro ve všech dobře zazvěřených oblastech se v 90. letech dělo to co se dělo. Závidím Vám pobyt v šumavské přírodě, kterou alespoň skrze Vaše fotky mám možnost znovu "ochutnat". Díky za Vaší práci
Děkuji za návštěvu.
Marku, jakou bodovou hodnotu měly Frantovy letošní shozy? Jinak velké díky za tvé stránky. Ráda se sem vracím!
Ahoj, shozy jsme nebodovali. Nemělo to smysl.