Matadoři šumavských kopců II.

V článku „Matadoři šumavských kopců…“ jsem vás seznámil se dvěma starými jeleny, s nimiž jsem se v minulých letech setkával s jistou dávkou pravidelnosti na svých foto-loveckých cestách, především v období jelení říje. Poznamenal jsem také, že během posledních let jsem podobným způsobem sledoval hned několik dalších zajímavých starých jelenů. Dva z nich bych chtěl představit nyní, opět s pomocí dokumentačních fotografií.

Kvůli těžkému a nepřehlednému terénu, ve kterém se oba tito jeleni zdržovali v období říje, jsem byl vždy rád za jakoukoliv fotografii dokumentující konkrétního jedince v daném roce. Ale ani to se mi bohužel pokaždé nepodařilo. I když jsem jim byl často hodně blízko, vidět jelena ještě neznamenalo – vzhledem k daným podmínkám – vyfotografovat ho.
Oba staré jeleny, o nichž budu psát, jsem znal tři roky a v mých očích měli hodně společného. Měli bohužel i podobný osud, ale o tom se ještě zmíním. Setkával jsem se s nimi vždy na stejném místě v oblasti Rokyteckých slatí a na rozdíl od jiných jelenů během říje zřejmě ani nikam jinam neodcházeli. Byli přibližně stejně staří, v roce 2015 jsem jejich věk odhadoval na 12–13 let. Lišili se však povahou. Jednoho jsem si pro své potřeby pojmenoval podle takřka každoročně ulomených výsad v koruně jedné z lodyh pan Ulomená koruna, druhého podle specifického tvaru korun pan Lopata.

ROZDÍLNÉ POVAHY

Pan Ulomená koruna (obr. 1–3) byl v dané lokalitě výrazně dominantní. Byl hodně hlasitý a vždy ho bylo všude plno. Díky němu měla také říje v těchto místech správnou atmosféru. Byl typickým „rabijátem“ a na jeho paroží to bývalo v průběhu říje zpravidla znát. Mnohem horší již bylo dostat se k němu na „fotografickou vzdálenost“. Pokaždé měl kolem sebe několik kusů holé zvěře a kvůli tomu jsem často mohl jen nečinně přihlížet dění, aniž bych se pokusil o cokoliv spojeného s fotografováním. Několikrát jsem doplatil na svou netrpělivost a musel předčasně domů.

Pan Lopata (obr. 5–7) byl z pohledu fotografa „vděčným“ jelenem, neboť o sobě dával vědět neustálým troubením. Za celou dobu, co jsem ho vídal, však nikdy nebyl hlavním jelenem, který by u sebe měl laně. Evidentně si asi moc nevěřil. Vždy pouze někde „asistoval“ jako boční jelen a svým výrazně hlubokým hlasem dotvářel zvukovou kulisu říje. Dost mě to u něho překvapovalo, ale stejná situace se v jeho podání opakovala každý rok. Vždy jsme se setkali víceméně náhodou v situaci, kdy jsem se dostával k některému z hlavních jelenů.

SOUBOJ, KTERÝ SE NEKONAL

Dne 27. září 2015 jsem prožil zajímavý příběh s oběma jeleny, který přesně vystihuje jejich povahy. Tehdy jsem ještě netušil, že to bude mé poslední setkání s nimi.
Toho rána jsem byl právě v místech, kde troubil pan Ulomená koruna. Bylo tam docela živo a brzy se mi podařilo vyfotografovat jednoho z bočních jelenů. Kvůli němu jsem se však nemohl dostat blíž k hlavnímu jelenovi. Zahlédl jsem také několik kusů holé zvěře, ale ta k mé smůle pomalu odcházela a spolu s jelenem se mi vzdalovali z dohledu. S postupujícím ránem troubení pozvolna ustávalo a kolem desáté utichlo úplně. Opatrně, abych zvěř nezradil, jsem přešel do míst, odkud jsem měl lepší přehled o okolí, našel si ideální „záleh“ a čekal jsem. V průběhu dopoledne se čas od času některý z jelenů ozval, ale žádné drama se nekonalo. Vždy to bylo dost daleko. Až přibližně okolo jedné hodiny odpoledne se kousek pode mnou ozval hlubokým hlasem jelen. To byla šance, a tak jsem se k němu krůček po krůčku začal přibližovat. Chvíli to trvalo, ale povedlo se a já s překvapením zjistil, že je to pan Lopata, a dokonce s laní! Pokaždé mi na chvíli zmizeli z dohledu, ale víceméně zůstávali stále na stejném místě. Jelen se několikrát pokoušel laň pokládat, ale neúspěšně. Nechtěl jsem je zradit, a tak jsem se pomalu přesouval podle toho, jak se pohybovali oni, až do doby, než laň zalehla. Pak nastal opět klid. Chvilku po čtvrté hodině se situace opakovala. K troubení pana Lopaty se ale přidalo troubení dalšího jelena, který se rychle přibližoval. Dlouho jsem ho přes popadané stromy neviděl, ale nakonec jsem ho identifikoval. Byl to pan Ulomená koruna! Zřejmě si přišel pro to, co mu patřilo. S napětím jsem očekával, že budu konečně svědkem souboje dvou silných starých jelenů, ale nic takového se bohužel nekonalo. Oba jeleni se za stálého troubení několikrát obešli, pan Lopata občas sklopením hlavy naznačil hrozbu, ale pak se sebral, ještě několikrát zatroubil a bez boje odtáhl (obr. 8). Po pravdě řečeno, byl jsem zklamaný. Čekal jsem víc. V průběhu podvečera pak pan Ulomená koruna laň úspěšně pokládal. Bylo zřejmé, že i kouzlo osobnosti hraje u laní důležitou roli.
Říje skončila a jeleni se postupně stahovali do svých zimovišť. Část jelenů z Rokyteckých slatí pravidelně odchází do některé z přezimovacích obůrek na svazích řeky Křemelné, což představuje vzdálenost asi 15 km vzdušnou čarou. U těch ostatních jsem si dlouho myslel, že zamíří zimovat někam na německou stranu Šumavy. Pan Ulomená koruna se koncem října ještě zdržoval přibližně dva kilometry jihozápadně od svého říjiště směrem ke státní hranici, kde ho několikrát pozoroval můj kamarád z modravské správy. Pan Lopata se naopak vydal takřka opačným směrem a 24. října ho vyfotografovala fotopast umístěná asi 1,5 km východně od stejného říjiště směrem do vnitrozemí (obr. 9).

KONEC DVOU MATADORŮ

Přešla zima, jaro uteklo jako voda v Rokytce a začátkem července jsem se od kolegů z Lesní správy Srní dozvěděl o nálezu uhynulého staršího jelena s odlomenou částí koruny na jedné z lodyh. Byl nalezen v místě tak typickém pro oba jeleny. Tušil jsem, že by to mohl být pan Ulomená koruna, a pohled na fotografie z místa nálezu mě v mé předtuše utvrdil. Z toho, co z jelena zbylo, již nešlo zjistit příčinu úhynu, ale bylo zřejmé, že k němu muselo dojít již někdy na podzim (obr. 10), tedy ještě předtím, než se jelen stihl vydat na své zimoviště. Při pohledu na paroží mě překvapila síla lodyh, kterou jsem při pozorování jelena v říji hodně podcenil. Hodnota dosáhla navzdory „hendikepu“ v podobě chybějící výsady či výsad v koruně bezmála 181 bodů CIC (obr. 11).
Osud pana Lopaty se uzavřel někdy v průběhu prosince 2015, kdy byl uloven (na hromadě krmiva) v jedné honitbě mimo území národního parku Šumava nedaleko Strážného. Bylo to asi 30 km vzdušnou čarou jihovýchodním směrem napříč půlkou Šumavy od jelenova říjiště. O trofeji jsem se dozvěděl náhodou od kolegy, který se k ní dostal a jelena poznal podle jeho fotografií, které jsem pořídil v říji. Díky vstřícnosti lovce jsem měl možnost si trofej vyfotografovat (obr. 12). Její hodnota je přibližně 189 bodů CIC.
Tím, že jsem oba jeleny znal a v posledních letech pravidelně vídal, vnímám výše popsané jako smutný konec dalších matadorů, kteří, ač byl každý odjinud, měli hodně společného. Alespoň vždy v jednom období v každém roce. Byl jsem docela zvědav, jak bude letos probíhat říje v místech, kde jsem je potkával. Dnes již mohu říci, že tam bez nich bylo poněkud smutno. Ne že by říje ztratila na intenzitě, jejich místo obsadili jiní jeleni, ale po celou dobu, kterou jsem se letos lokalitě fotograficky věnoval, jsem se tam nesetkal s jediným starým jelenem, který by je nahradil.

Co říci na závěr? Donedávna jsem si myslel, že jeleni z centrální části národního parku mají velkou šanci zestárnout a že ti korunoví jsou uchráněni před loveckým tlakem zvenčí. Nyní již vím, že hromady krmiva dokážou změnit v přirozeném chování zvěře úplně vše. Kéž by to platilo i v případě laní.

Pan Lopata v roce 2013 a 2015

Komentáře k tomuto článku

• Margherita

  Hello md-wildlifephoto.cz admin, Excellent work!
  

• Milan Doležal

  Velký obdiv a díky autorovi za tento unikátní záznam z jelení říje.Svědčí o jeho zkušenostech,velké trpělivosti a kladném vztahu k jelení zvěři.Záznam je i důkazem migrací,zejména jelenů,na velké vzdálenosti za potravou,na říjiště a na zimoviště.Konec jednoho z nich na hromadě potravy,je jen dokladem,bohužel,po celé republice rozšířeného nešvaru,a to lovu u hromad potravy, pro které se u nás v Jeseníkách zavedl název "vnadiště".
  

• Adam Váchal

  Myslím, že za všechny opravdové jelenáře ti musím poděkovat. Máš jako jeden z mála jedinečnou příležitost získávat a na vlastní kůži pocítit věci o kterých se většině z nás jen zdá. Upřímně ti to závidím a přeji. Je to asi hodně naivní představa, ale třeba se postupem času alespoň přiblížíme stavu hospodaření s jelení zvěří, jako máte vy v NP Šumava, v celé republice. Ještě jednou velké díky.
  Děkuji za návštěvu na stránkách. Co se týká šumavských jelenů, tak vězte, že ani tady není situace ideální...

• Jiří Lengyel-Lány

  Děkuji autorovi, kterému není jedno, jak silní jeleni končí. To je bohužel cena, kterou platíme za"demokracii"! Také díky za fotografie stejných jelenů v průběhu let, to se jen tak nevidí 1-***
  Já děkuji za návštěvu.

• Petr Ziegrosser

  Díky za fotky i informace. Myslím, že se chování v přisátých honitbách na NP nic nezmění. Ale jistě by se mělo něco změnit v NP Šumava. Přemýšlejte o tom. Ještějednou díky a držím palce ! A hlavně vydržet ! PZ
  Pokusím se, děkuji!

Přidat nový komentář